|
[31.08.2008]
Třetí a zároveň finálová soutěž MS se konala tradičně v japonském Itadori. Do Japonska jsme letos odlétali až ve středu (4 dny před závodem), což příliš mnoho času na aklimatizaci neslibovalo. Jinak to ale letos udělat nešlo... Při cestě na letiště nás však potkal první problém...na dálnici u Vyškova se nám na autě odlétajícím kamínkem zablokovala ruční brzda, totálně se uvařil zadní brzdový systém včetně vyteklé brzdové kapaliny. Vzhledem k tomu, že čas odletu se blížil, tak jediným řešením bylo taxi na letiště do Vídně (bohužel za nepěkné peníze...). Naštěstí samotný let už proběhl bez problémů.
Do Itadori jsme se dostali ve čtvrtek navečer, s bráchou nám bylo přiděleno ubytování společně s Davidem Herkou, jeho tátou a Dominikem Pufferem u stejné rodiny jako jsme byli vloni, což bylo super:-) Jídlo, ochota, vše perfektní stejně jako vloni...
V pátek jsme se byli podívat na připravené sekce. Každý z nás z nich měl úplně odlišný dojem. Má červená trať byla lehčí a bylo jasné, že za sucha bude rozhodovat každý trestný bod. Naopak Adamova žlutá trať byla naprostý opak...plno extrémních výskoků a přeskoků, že každá projetá sekce bude znamenat úspěch a posun vpřed. V Japonsku ale bývá počasí velmi proměnlivé. Celou sobotu pršelo, což u červené tratě znamenalo zvýšení obtížnosti na optimální úroveň a u žluté eliťácké posun na extrémní "level". Naštěstí pořadatelé některé pasáže v noci před závodem vypustili...
Závodní neděle se probudila do pěkného slunečného počasí. Liboval jsem si, že tohle jsou pro mne ideální podmínky...mokrá trať bez deště mi naprosto vyhovuje. Podle toho jsem i začal, uklouzanou první sekcí jsem projel bez problémů a měl radost ze super začátku. Na druhé sekci jsem úvod zvládl také dobře, ale v prostřední pasáži mi najednou uklouzlo zadní kolo. Automaticky jsem vyrovnával pád šlápnutím levou nohou. Stoupl jsem však na velký svažující se klouzající kámen a začal jsem se klouzat... snažil jsem se pak dostat pravou nohu z kola, ale už to nešlo...cítil jak se pravá noha při klouzání pomalu natahuje. Až byla na úrovni hlavy, tak jsem ucítil jak tam najednou něco prasklo...hrozný pocit, který jsem nikdy předtím nezažil a věděl jsem, že je zle. Jakmile jsem se postavil na nohy, tak jsem cítil že něco vzadu na stehnu není v pořádku...nepříjemná pichlavá bolest. V té chvíli jsem ještě doufal, že tohle při skákání a kole cítit nebudu...Opak byl ale pravdou, jakýkoliv příšlap znamenal velkou bolest a nejistotu. Pořád v tom svalu jakoby něco přeskakovalo. Zkusil jsem 3.,4.,5.sekci, ale mé myšlenky byly úplně někde jinde než aktuálně na kole. Byl jsem už skoro rozhodnutý, že tenhle závod prostě nedojedu. V prostoru závodu jsem se potkal s bráchou a vedoucím naší reprezentace. Ti mě tak nějak ukecali, ať zbytek prvního kola zkusím nějak odšlapat, jelikož jsme potřebovali v mé kategorii mít alespoň jednoho jezdce celkově v MS do 8.místa. Nechal jsem si nohu zchladit, stáhnout a bojovat... Většinu skoků jsem se snažil chodit bez příšlapu, jelikož na něj jsem se vůbec spolehnout nemohl. Bodově byl tenhle závod velmi vyrovnaný, já jsem jej nakonec dokončil na 15.místě s 60tr. body.. Na 12.místo, které by mi zajistilo celkovou klíčovou 8.pozici jsem ztrácel pouhé 3 tr.body!!!
Foto s česky mluvící Japonskou...
Takhle jsem celkově až 11., což po loňském 6. není vůbec lichotivé. Tenhle závod byl pro mě obrovským zklamáním. Moc jsem si na něj věřil, jelikož mi trať v Itadori hodně sedí, ale dopadlo to velmi smutně. Bohužel letos jsem tady, stejně tak jako v úvodním závodě ve Španělsku nemohl ukázat co ve mě je..:-( tak snad příští rok....
Adam se závodem rval poměrně statečně. Byl to opravdu pravý eliťácký "HARDCORE". V tomto závodě zajel 14.místo, což celkově znamená 11.pozici. Před závodem mluvil o tom, že by se rád vešel celkově do desítky. To se sice nepodařilo, ale aspoň je co zlepšovat do příštího roku;-)
Pavel P.
|
Galerie
